ERICH FROMM 23.3.1900-18.3.1980, Významný představitel západního marxismu. Měl velice kladný vztah k české filozofii (viz. jeho vysoké hodnocení Egona Bondyho). Jeho soc. filoz. je jednak pokusem o human. etiku chápanou jako protiklad autoritativní i pouze subjektivní etiky; důraz klade na štěstí jako účast na štěstí jiných. Jeden ze zakladatelů tzv. neopsychoanalýzy, tj. amer. školy interpretující psychoanalýzu spíše sociálně než biologicky; zkoumá dopad soc. vlivů na charakter, aplikuje psychoanalýzu na histor. a polit. procesy. Psychoanalýza a terapie je pokusem pomoci pacientovy získat schopnost milovat (Umění milovat). Zabýval se i náboženstvím (Psychoanalýza a náboženství). Filoz. základem jeho úvah je pojetí svobody (Strach ze svobody) a zejm. jeho výklad ontologických kategorií vlastnění a bytí z perspektivy prům. světa (Být či mít). Frommova koncepce ústí do striktního odmítnutí soudobého světa přetechnizované a byrokraticky řízené společnosti. Fromm odkazuje k Buddhovi, Marxovi a Freudovi jako jakýmsi prorokům nového člověka, žijícího v modu bytí. Tento člověk musí být zbaven závislosti na vlastnění, ale také se musí osvobodit od myšlení vedoucího k modu vlastnění. Tento člověk by se měl stát svobodnou bytostí. Nový člověk může žít jen v nové společnosti. Proto Fromm požaduje základní strukturní změny ve spol. uspořádání. Nahrazení byrokratické mašinérie humanistickou správou. Vědecký a tech. pokrok má sloužit všem skupinám lidí. Je nutná humanizace vzdělání a celého kult. života. Cílem je nastolení nové Obce bytí, společnosti, která svými principy garantuje člověku možnost realizace existence založené na modu bytí. Chronologický přehled všech vydaných českých překladů Frommových děl:
(text psaný kurzívou je
přímou citací z knihy, tam kde je použito tučné
kurzívy byla v původním textu v knize
použita kurzíva) Cesta k jednání je být. Lidé by neměli tolik
uvažovat o tom, co mají dělat, ale o tom co jsou. Čím méně jsi a čím
méně se projevuješ svým životem - tím více máš,
tím odcizenější je tvůj život. ÚVOD V úvodu Fromm poukazuje na nezdar industrialismu v zajištění blaha a rozvoje lidstva a to jak v jeho kapitalistické tak i "reálně socialistické" praxi: "....Že jsem egoistou, se netýká jen mého chování, ale i mého charakteru. To znamená, že chci všechno pro sebe; že mi působí potěšení vlastnit a ne se dělit; že se musím stávat stále hrabivějším, protože mým cílem je vlastnění. Jsem tím víc, čím víc mám; musím tedy chovat nepřátelské pocity vůči druhým: ke svým zákazníkům, které chci podvádět, ke svým konkurentům, které chci zničit, ke svým dělníkům, které chci vykořiťovat. Musím závidět těm, kdo mají více a bát se těch, kdo mají méně......Tato chtivost vlastnění musí vést k nekonečným třídním bojům. Prohlašování komunistů, že jejich systém chce zrušením tříd skončit třídní boj je fikcí, neboť je založen na principu neomezené spotřeby jako cíle života (ideálem byl buržoázní život pro všechny, univerzální buržoa jako muž a žena budoucnosti). Pokud bude každý chtít více, musí vznikat třídy, musí existovat třídní boj a celkově vzato i mezinárodní války. Chamtivost a mír se navzájem vylučují...." Bohužel poukazuje i na to že celý minulý a současný vývoj společnosti zatím nevede ze současné krize. Naopak, že samotná podstata současných politicko-ekonomických systémů je příčinou této krize: "....Vývoj tohoto ekonomického systému už nebyl určován otázkou: Co je dobré pro člověka?, ale otázkou Co je dobré pro rozvoj systému? Byla snaha oslabit ostří tohoto konfliktu předstíráním, že co je dobré pro růst systému (nebo dokonce jen jediného koncernu), bylo dobré i pro lid. Tato konstrukce byla podpírána výkladem podle něhož právě ty vlastnosti, které systém od lidí potřeboval - egoismus, sobectví a hamižnost - jsou člověku vrozeny a tudíž nejsou důsledkem systému, ale plodem lidské přirozenosti. Společnosti, v nichž sobectví a hamižnost neexistovaly, byly považovány za primitivní. Lidi odmítali přiznat, že tyto rysy, které industriální společnost potřebuje ke své existenci, nejsou přírodními silami, ale produkty sociálních okolností...." Jediným východiskem je radikální přeměna člověka a společenského systému: ".....Poprvé v historii závisí fyzické přežití lidstva na radikální změně lidského srdce. Avšak změna lidského srdce je možná jen v té míře v jaké dochází k drastickým ekonomickým a společenským změnám: ty dávají lidskému srdci šanci na změnu a kuráž i představivost, jak jí dosáhnout." 1. POROZUMĚNÍ ROZDÍLU MEZI MÍT A BÝT a) První pohled Zde Fromm poukazuje na důležitost rozlišování modu vlastnění a bytí a na rozdílnost přístupu tzv. západní civilizace a jiných méně odcizených společností, na rozdíl mezi tzv. Západem a Východem. Tento zásadní rozdíl se projevuje i v jazyce. V posledním století se postupně mění způsob mluvy, přibývá podstatných jmen a ubývá sloves. Stále častěji se vyjadřuje činnost pojmy věcí. Říkáme "mám myšlenku", "mám touhu" místo myslím a toužím. Vazba "mít problémy" vylučuje osobní prožitek a mění jej v objekt, který vlastním. Přitom ve skutečnosti problém vlastnit nemohu, ale problém může vlastnit mě. Můj výtvor si mě přivlastnil, sám jsem v problému. "....Jiný příklad: "Mám k vám vroucí lásku". To je nesmysl. Láska není věc kterou může někdo mít, ale proces, vnitřní aktivita, kdy někdo je jejím předmětem. Mohu milovat, mohu být milován, ale jako milující, prožívající lásku, mít...nemohu nic. Skutečně, čím méně mám tím více mohu milovat...." V další části poukazuje na odlišné filozofické pojetí bytí. Např. pojetí Platónovo, že bytí je trvalé, nadčasové a neměné, proti pojetí např.Herakleitovo a Hegelovo, kdy bytí a život berou jako neustálý proces, a kde se přibližují filozofii Budhově. V Budhově myšlení neexistuje prostor pro pojetí trvající, stálé substance, ani pro vlastní "Já". Nic není skutečného, jen procesy (Zde Fromm odkazuje na dílo Z. Fišera, alias Egona Bondyho ve kterém uvádí vztah mezi budhistickým pojetím procesu a autentickou marxistickou filozofií, E.Bondyho dokonce považuje za jednoho z nejvýznečnějčích českých filozofů) b) Mít a být v každodenní zkušenosti Rozčlenění "mít" a "být" se projevuje i v učení. Studenti majetnického založení se snaží zapsané namemorovat, aby prošly zkouškami. Mají snahu si udžet to, čemu se naučili. Nechtějí většinou něco nového tvořit, protože to v nich vyvolává pocit nejistoty, jako všechno co roste a mění se. Studenti existenčního typu "být" reagují naopak tvořivě, protože to co slyší podněcuje jejich vlastní myšlení.Rozdíly mezi oběma přístupy k životu se projevují i v odlišném myšlenkovém přístupu k vzpomínání, rozhovoru, čtení i uplatňování autority. Byrokracie, která vidí v lidech jen manipulovatelné objekty, je typyckým projevem zaměření na modus "mít". Stejný rozdíl je mezi "mít znalost" a "vědět". Vědění totiž není jen mít znalosti, ale pronikat pod povrch a čím dál víc se pravdě přibližovat. I v přístupu k víře je možno zaznamenat dvě odlišné cesty. Člověk zaměřený na "bytí", "je" ve víře, majetnicky zaměřený člověk víru "má". První ji prožívá, druhý se drží jen toho, co se mu k věření předkládá, jako soubor něčeho, co je možné mít. Stejné je to i s láskou. Láska v modu "mít" znamená vlastnit, omezovat, hlídat, kontrolovat objekt lásky, zatímco skutečná láska je produktivní činností. Zahrnuje v sobě starat se o někoho nebo o něco, spoluprožívat radost i bolest. Skutečná láska je dítětem svobody. c) Mít a být ve starém a novém zákoně a ve spisech mistra Eckharta ........... 2. ANALÝZA ZÁKLADNÍCH ROZDÍLŮ MEZI DVĚMA MODY EXISTENCE d) Co je vlastnický modus existence? ............ http://freeweb.starweb.cz/odpor http://mujweb.cz/www/odpor |
||
amer.
filosof a psycholog něm. původu. Narozen ve Frankfurtu
nad Mohanem. Studoval u Sigmunda Freuda, kromě
psychologie a psychiatrie se věnoval i sociologii a
filozofii. 1929 - 1932 pracoval ve frankfurtském Ústavu
sociálních výzkumů - jinak centra známé
frankfurtské školy, 1933 po nástupu A.Hitlera
emigroval jako Žid do USA, kde působil jako profesor na
univerzitách v New Yorku a Michiganu a jako vedoucí
oddělení psychoanalýzy na lékařské fakultě
Národní univarzity v Mexiku.