PETR ALEXEJEVIČ KROPOTKIN Kníže,
9.12.1842-8.2.1921, Propagátor tzv. anarchistického komunismu (spatřuje ideál budoucí spol. ve federaci svobodných výr. pospolitostí - velký ohlas v románských zemích) ".... pokračovatel v díle Godwinově, St.Simonově, Fourierově, Proudhonově i doplňovatel díla Marx-Engelsova, ač v mnohém jest jejich protichůdcem. Duch obsáhlé a pronikavé inteligence, plný životní moudrosti, připomínající v mnohém (jako přítel Elisée Recluse) ranní humanisty a francouzské encyklopedisty. Charakter nekompromisní, revolucionář tělem i duší, do poslední chvíle oddaný velkému ideálu osvobození lidstva, srdce zlaté. Jedním slovem celý člověk, celý socialista : možno vzdáti chvály větší ?" Autor teorie nenásilné anarchistické organizace spol. Z hlediska formulování filosofických základů anarchistického hnutí byl Kropotkin jeho nejdůležitější osobností. Graham Purchase - Evoluce a revoluce - Úvod od myšlenek P.A.Kropotkina zip, rtf (166, 540 kB) Elektronické verze kropotkinových knih, článků a přednášek v češtině:
Vybrané citáty: "Jeden odvážný čin vykoná více práce nežli tisíce brožurek." "Uznat všechny za rovné a nesnažit se ovládat člověka člověkem, to je další rozšíření svobody individua na bod, jehož žádná jiná forma sdružení ani ve snu nepřipouštěla. Nestane se možným než tehdá, bude-li učiněn první krok, bude-li mít člověk zaručenou existenci a nebude nucen prodávat svou sílu." "My vidíme ve státě instituci, která byla v historii lidských společností proto zřízena, aby zabraňovala přímému mezi lidmi, aby překážela rozvoji místní a individuelní iniciativy, aby rozbíjela stávající svobody, aby bránila novému jejich rozkvětu - a to vše proto, aby podřídila massy menšinám..........Ano, smrt - nebo jaro! Buď stále stát, ničící individuelní a místní život, zmocňující se veškerých oborů lidské činnosti, vyvolávající války a vnitřní boje o držení moci, povrchní revoluce, které pouze zaměňují tyrany a na konec této evoluce nevyhnutelně - smrt! Nebo na kusy rozbité státy a nový život znovu počínající v tisících a tisících středisek na zásadě vytrvalé iniciativy jedince a skupin, na zásadě volné dohody." (z knihy Historická úloha státu)
http://odpor.wz.cz http://mujweb.cz/www/odpor |
||
rus. anarchista; pův. zeměpisec
a geolog. Narozen v Moskvě v rodině starobylého knížecího
rodu mající přímou linii od Rurikovců. Studoval v Pážecím
institutu,1861 skončil kurz s vyznamenáním. 1863-1867
byl pobočníkem vojenského gubernátora v Zabajkalsku.
V 60.letech také uskutečnil výzkumné expedice do vých.
Sibiře a dokonce i do Číny. Roku 1867 odjíždí do
Petrohradu, kde nastupuje do zaměstnání na univerzitě,
je zvolen členem Ruské geografické společnosti a poté
i jejím tajemníkem. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska
setkává s následovníky svého krajana Michaila
Bakunina a přechází na pozice anarchismu. Po návratu
do Ruska se věnuje anarchistické propagandě, vstupuje
do kroužku "čajkovců", po jehož zničení
je 1874 zatčen a uvězněn za spiknutí v Petropavlovské
pevnosti. Po dvou letech se mu podařilo uprchnout. V
exilu 1876-1917 působil v anarchistickém hnutí v záp.
Evropě. 1879 založil ve Švýcarsku list La Révolte
za což byl vypověděn. Odebral se do Francie, tam byl
odsouzen na 5.let za plánování atentátu ke kterému
došlo v hostinci lyonského divadla. Ve vězení ale nepřerušuje
práci, naopak, právě tam napsal jednu ze svých nejvýznamnějších
prací - esej o Anarchismu pro encyklopedii Britanica, ve
které umístil anarchismus na "levé křídlo všech
socialismů". Píše články pro anglický časopis
Nineteenth Century. 1886 byl amnestován (po protestech
mnoha vědců a spisovatelů a po interpelacích v
parlamentu) a odebral se do Londýna. Tam spoluzakládá
časopis Freedom a zapojuje se do práce anarchistických
skupin. V následujících letech vycházejí jeho nejznámější
díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i
anarchistické teorie. Mezi jeho nejznámější spisy
patří Pospolitost, Buřičovy řeči,
Pole, dílny a továrny, Anarchistická morálka,
Současná věda a anarchie a mnohé další. Úvody
k jeho knihám často píše jeho společník Eliseé
Reclus. Po únorové revoluci 1917 se vrací do Ruska, avšak
jeho působení na ruský lid je brzy omezeno bolševickou
vládou - je vystěhován z Moskvy do Dimitrova. Ve svých
dopisech se ještě snaží varovat dělníky v Evropě před
bolševickou diktaturou - ale marně. Záhy, 8. února
1921, umírá.